Skip to content

Instantly share code, notes, and snippets.

@ArcanisCz

ArcanisCz/Sny.md

Created Aug 7, 2019
Embed
What would you like to do?

Cesta, kterou kráčíš, je cestou moci, a budeš poučen pouze o cvičeních moci. Dřív byla pouť pro tebe trápením, protože jsi chtěl jenom dojít k cíli, ale teď se proměňuje v radost, v radost z hledání a dobrodružství. Tím v sobě živíš něco velice důležitého, totiž své sny.

Člověk nikdy nesmí přestat snít. Sen je potravou duše, tak jako jídlo je potravou těla. Během naší existence se nám sny mnohokrát rozplynou a touhy se zmaří, ale snít musíme dál, jinak naše duše zhyne a nevstoupí do ní láska. Hodně krve už teklo po pláni, kterou máš před očima, a svedly se tu některé z nejkrutějších bitev reconquisty. Nezáleží na tom, kdo byl v právu nebo kdo měl pravdu:důležité je vědět, že na obou stranách se vedl dobrý boj.

Dobrý boj je ten, který vedeme proto, že si to žádá naše srdce. V hrdinských dobách, za časů potulných rytířů, to bylo snadné. Bylo třeba dobýt hodně území a vykonat hodně věcí. Dnes se však svět velice změnil a dobrý boj se z bitevních polí přenesl do našeho nitra.

Dobrý boj je ten, který vedeme ve jménu svých snů. Když v nás sny propuknou celou svou silou - mládí - máme hodně odvahy , ale doposud jsme se nenaučili bojovat. S velkým úsilím se nakonec bojovat naučíme, ale to už odvaha k zápasu slábne. Proto se tedy obracíme proti sobě, bojujeme sami se sebou a stáváme se svým nejhorším nepřítelem. Říkáme, že naše sny byly dětinské, těžko uskutečnitelné anebo že byly plodem naší neznalosti reálného života. Zabíjíme své sny, protože máme strach bojovat dobrý boj.

"První známkou toho, že zab íjíme své sny, je nedostatek času," "Ti nejvíce zaneprázdnění lidé, které jsem v životzě poznal, měli vždycky na všechno čas. Ti, co nic nedělali, byli pořád unavení, nestačili na tu trochu práce, kterou měli zastat a ustavičně si stěžovali, že den je příliš krátký. Ve skutečnosti měli strach bojovat dobrý boj.

Druhou známkou smrti našich snů jsou naše jistoty. Nechceme vidět život jako velké dobrodružství, které máme prožít, a proto si začneme namlouvat, že to málo, co od exitence požadujeme, je výsledkem našeho mouddrého, správného a spravedlivého uvažování. Nahlížíme za hradby své každodennosti a slyšíme lomoz lámaných kopí, prudké pády, cítíme pach potu a prachu, vidíme pohledy bojchtivých válečníků. Nechápeme však nikdy radost, nesmírnou radost v srdci těch, kdo zápasí, protože těm nezáleží ani na vítězství, anji na porážce, záleží jim jen na tom, aby bojovali dobrý boj.

A konečně třetí známkou smrti našich snů je klid. Život se sntane nedělním odpolednem, nic velkého od nás nechce a nepožaduje víc, než mu chceme dát. Zdá se nám tedy, že jsme vyspěli, odsuneme dětské fantazie a realizujeme se v osobním životě i ve svém povolání. Překvapí nás, když nám některý náš vrstevník řekne, že chce od života ještě to či ono. Ve skutečnosti však v hloubi duše víme, že jsme se zřekli boje za své sny, že jsme se zřekli dobrého boje.

Když se zřekneme svých snů a dojdeme klidu nastane krátké pokojné období. Avšak mrtvé sny v nás začnou hnít a zamořují veškeré ovzduší, v němž žijeme. Začneme být krutí k lidem kolem nás a nakonec tuto krutost obrátíme proti sobě samým. Nastoupí nemoci a psychózy. To, čemu jsme se v boji chtěli vyhnout - zklamání a porážka - se stane jediným odkazem naší zbabělosti. A jednoho krásného dne ty mrtvé a shnilé sny nám natolik otráví vzduch, že začneme toužit po smrti, po smrti, jež by nás zbavila našich jistot, našich činností a onoho strašlivého klidu nedělních odpolední.

Sign up for free to join this conversation on GitHub. Already have an account? Sign in to comment
You can’t perform that action at this time.